Dream

31. prosince 2013 v 16:03 | Kang-Soo-Mi |  ONESHOTS


++++
Anyuuu ta konečně asi nastal čas na první povídku na tomto blogu,přičemž samozřejmě nebude poslední =DDD *spokojeně přikyvuje a kochá se gifkou nad textem*...ano stále stejný maniak do hunhan a exo jako na samém začátku mého blogování keke =333 Wuhuuu I am exo fan eveeer =333
++++
Anyuf za druhé pokud čekáte,že se tady už chyby vyskytovat nebudou...jste na špatné adrese =DD ale tak vy už jste si určitě zvykli žee??? *chvíle ticha =DDD*.Konkrétněji tuhle povídku jsem akorát zpatlala včera k večeru o_O děj mě napadl jen náhodně takže to dle sepsání taky vypadá,ale tak snad se vám bude líbit stejně jako mě mwuhuu =333
++++
Ettooo tak to by byloa si zatím takhle komplet všechno =33 mezitím přeji všem opožděně šťastný nový roook a úspěchů aa k-popůův novém roce mwahahaha =3333
++++
Tak tedy zatím bye byeeeeeeee =333
Vaše Kang-Soo-Mi =33

Fandom:EXO
Pairing:Sehun/Luhan
Varování:Nothing o__O
Věnování:Všeem,kteří zavítají na náš blog =33



"Jsi krásný Luhanie.."
Zašeptám mu tiše do ouška,přičemž packama se pomalu přesunu ke knoflíčkům u jeho rozkošného pyžámka s pokémony,které dostal nedávno od Suha hyunga k vánocům pod stromeček…
"H-Hunie já.."
Pokusí se něco říct,jenže na víc slov se ani nezmůže jelikož jeho rty umlčím těmi svými.Ručkou mezitím spokojeně dorozepínám všechny knoflíčky na jeho pyžámku a pomalu si odkryju ono dokonalé tělíčko,které jsemuž tak dlouho miloval…
"ššš.."
Zašeptám a ukazováček si přiložím ke rtům na znamení,aby nic nenamítal a neříkal,i když nevypadalo to,že by se mu to zrovna nějak dvakrát nelíbilo...
Hunie jen přikývne hlavou..
"Tak je hodný hyung.."
Pochválím jej a rty začnu zasypávat jeho hruď přičemž jednou packou zajedu k němu do kalhot,abych si mohl pohrát s jeho chloubou….
++++++
"Oh my…."
Vyjeknu,když se s tichým výkřikem posadím na posteli.Už se mi zase zdál ten sen.Ten sen ,který mě pak na celý den dokázal odtrhnout od reality a přinutit mě přemýšlet nad mnou a Luhaniem…
"Pane bože sehune!!Tohle už je alespoň už týden,co se ti ten jeden a ten samí sen zdá…"
Zakleju sám pro sebe a obličej zabořím do dlaní.Opravdu už to bylo přesně týden,i když možná déle,co se mi zdál neustále jeden a ten samí sen stále dokola a vždycky to samozřejmě skončilo jak stejně tak i onen samí začátek byl stejný.Luhanie v pyžámku sedí vedle mě,všemožně se na mě culí a usmívá a já to nakonec nevydržím a rozhodnu si jej vzít hned na gauči.Jinačí děj to bohužel nemělo.Zkrátka a jednoduše byl jsem v tom všem až po uši…
"Aigo hyung proč mi zrovna tohle děláš??"
Zeptám se v duchu a ručkou si prohrábnu své už tak jak se dalo čekat dost spocené vlásky.Nešlo to už dál snášet,přičemž ta dlouhá doba během které musím na něj neustále myslet,dívat se na něj,tancovat vedle něj a marně se ptát a doufat,že on cítí ke mně to stejný brala za své…
"Ni nic Hunie..teď už asi jen tak neusneš…"
Zvrčím sám pro sebe,když se pokusím zavřít v sedě oči,ale s obavami,že by se mi opět zdál onene stejný sne je zase otevřu,vstanu a rozejdu se do kuchyně,abychom si alespoň dal něco k jídlu a pak to nakonec zabalil v obýváku u nějakého toho hororu…
++++
Při cestě do kuchyně si povšimnu,že se vedle v obývacím pokoji svítí.Bylo to zvláštní,ještě kord v tuhle pozdní hodinu.ještě nikdy se nestalo,že by někdo v tuhle hodinu byl vzhůru či se jen tak poflakoval mimo pokoj.
"Kdo to může být??"
Optám se sám sebe nechápavě v duchu a opatrně po špičkách dojdu k pootevřeným dveřím od obývacího pokoje a nakouknu nenápadně škvírkou dovnitř..
"T-to jako fakt?????"
Zakoktám tiše,když na gauči uvidím drobné tělíčko,které bylo schoulené do klubíčka a očkama vykuleně těkal po televizní obrazovce…
"Proč mi tohle děláš..fakt že jo…"
Zavrčím skrze zuby,když mi pohled na pár minut zůstane na té dokonalé dětské tvářičce,která patřila druhému nejstaršímu členovi v naší skupině...
Ještě chvíli jej jen tak z dálky prohlížím až se nakonec díky hladovému bříšku rozhodnu si už konečně něco vzít z lednice.Dojdu tedy k lednici,odkud si vytáhne asi tak tři párky,ty slupnu jako malinu,loknu si trochu coly a na chvíli se zamyslím..
"Jdu tam…"
"Tam??Myslíš jakože za tvým pokémonem???"
"Jmenuje se Lu.."
"Jo tak on je to Lu a ne Luhan či hyung???"
"Pro mě jo.."
"To jde vidět,ale tak pro mě za mě si tam klidně běž a dovol aby se ti před očima opět promítnul ten sen.."
"Ticho!!jdu tam..žádný sny nemám..jsem v pohodě a on bez tak určitě mě ani nebude vnímat a nic se stát nemůže.."
Dokončím svůj vnitřní monolog,pokusím se nějak nadhodit klidný výraz ve tváři a rozejdu se k onomu klubíčku na gauči..
++++
"Co tady děláš takhle pozdě Lu??"
Optám se jej,jen co k němu dojdu a opatrně se s hlubokým nádechem posadím vedle něj.Jenže Lu mlčel a neřekl ani píp…
"Lu??"
Zkusím to znovu,ale bez reakce..
"Luhanie hyung.."
Zkusím trochu hlasitěji a letmo se nakloním,aby jsme na něj pořádně viděl.
"Pšššššt..je to napínaví..a…ježiši marja pozor nebuď tak blbá a zůstaň na místě jelikož venku je ten duch a už na tebe čeká až vylezeš huso!!"
Vyjekne z ničeho nic Lu a já mám co dělat,abych neskončil na zemi.
"C-co blbneš?"
Optám se vyjukaně a zkoumavě se na něj podívám,přičemž očima na chvíli stříhnu k tv,kde dle mého názoru běžel nějaký horor podobný paranolmal aktivity.Bylo to zvláštní.Luhan nikdy na horory nekoukal a byl většinou hned druhý po Suhovi,který začal plakat z toho důvodu,že se bojí či snad,že už se na to nemůže koukat..
"Aaaa"
Zapiští,když hlavní hrdinku nějaká paranolmální věc vcucne neznámo kam a rychle si obličej schová do peřiny.
"Tak proč na to koukáš Lu,když se toho bojíš…??"
Optám se zvědavě s letmým úsměvem a očkama si to drobné tělíčko prohlížím.nemohl jsem z něj zkrátka odtrhnout oči,přičemž otázka alá co tady dělá takhle pozdě ještě zůstávala stále nezodpovězena…
"Koukám se na to protože,jsem nechtěl být v pokoji sám a v pokoji ani televizi nemám a doma nikdo není,abych se k němu mohl přitulit…"
Pípne tiše a letmo zvedne pohled zpátky k tv.
"Mohl jsi se jít přitulit ke mně…"
Zašeptám tiše sotva hlasatelně a nervózně se poškrábu na krku.
"Říkal jsi něco??"
Pípne a v místnosti nastane chvilka ticha…
"Uhm nic nic..jen mě trochu zaráží,kde jsou teda všichni…"
"Uhm..Kris mi nechal na nočním stolku vzkaz,že museli jet s klukama něco nutně zařídit tak,ať si nědělám starosti,přičemž že tady budeš ještě ty,jenže já tě nechtěl budit tak jsem nakonec šel sem a pustil si horor abych nemohl usnout…"
Zašeptá a jeho tvářičky naberou sladký načervenalý odstín.Trochu mě zarazilo,že chtěl jít mě,ale představa tulícího se Lulíka mi dokázala hned vykouzlit úsměv od ucha k uchu…
"Aigo nemysli na to nemysli!!!"
Zavrčím pro sebe v duchu a nějak se pokusím odvést konverzaci jinam.
"Ahaaa to je snad poprvé co tady něco podobné vidím…"
Zasměju se a trochu si loknu nedaleko stojící flašky coly.Bylo vtipné si představit jak se Lulu snaží využít všechny metody jenom aby neusnul..
"Aigooo už zaaase.."
Zapištíí,přičemž se jen pro sebe opět usměju a klidně jej pohladím po pacce za kterou si jej s táhnu k sobě.Kupodivu mi automaticky pomůže a je u mě ještě rychleji než bych čekal..
"Bojím se Hunie…"
"Neboj všechno bude v pořádku jsem tady s tebou hyung.."
Zašeptám,přičemž při pohledu na jeho pyžámko s pokémonama a na jeho dokonalou dětskou tvářičku nějak ztratím pojem o realitě a něco mi v duhcu začne říkat,že je to opět jen z dalších mích nekonečných snů,proto se tedy pomalu skloním k jeho rtům,které začnu spokojeně a vášnivě líbat…
++++
"Jsi krásný Luhanie.."
Zašeptám mu tiše do ouška,přičemž packama se pomalu přesunu ke knoflíčkům u jeho rozkošného pyžámka s pokémony,které dostal nedávno od Suha hyunga k vánocům pod stromeček…
"H-Hunie já.."
Pokusí se něco říct,jenže na víc slov se ani nezmůže jelikož jeho rty umlčím těmi svými.Ručkou mezitím spokojeně dorozepínám všechny knoflíčky na jeho pyžámku a pomalu si odkryju ono dokonalé tělíčko,které jsemuž tak dlouho miloval…
"ššš.."
Zašeptám a ukazováček si přiložím ke rtům na znamení,aby nic nenamítal.
"Hunie já opravdu…"
"Aigo lulu neboj nemusíš se bát…"
Zavrním a rty začnu mapovat na jeho hrudi drobné cestičky.
"Sehunie.."
"Uhmmm.."
V duchu sám pro sebe zavrním.Miloval jsme když říkal moje jméno.Připadalo mi,že jsem pak vzrušený ještě víc,než normálně..
"No tak Sehunie…"
Nevnímám jej.Svým hlásek mi dokonale zatemnil smysli a jediný co jsem teď dokázal vnímat byl on a jeho tělíčko,rty zrátka celý on..
"SEHUNE!!"
Vykřikne z ničeho nic a já se zarazím.Rychle zvednu vyjukaně pohled k němu a zrychleně zamrkám.Lu se na mě díval s vystrašeným pohledem a hruď se mu zvedala v pravidelném nádechu a výdechu..
"C-Co to děláš.???"
Zakoktá vystrašeným hláskem a packama letmo zatlačí na moji hruď…
"Panebože…"
Hrkne ve mně když si po pár minutách uvědomím,že to celou dobu není jenom sen a já jej bez dovolení a sebe menších okolností začal líbat a…
"Omono hyung já..promiň..já myslel,že…uhm to je jedno…prosím odpusť mi to…"
Vyhrknu ze sebe na jeden nádech a bezmyšlenkovitě se zvednu a uteču do svého pokoje kde sebou fláknu do postele,aniž bych si pak nějak všimnul,že hned poté co jsem utekl,se za mnou někdo vydal a sledoval mě…
++++
"Jsi idiot Sehune!!!Naprostý idot,idiot,idiot,idiot!!!"
Křičím a vrčím sám na sebe,přičemž se všemožně mlátím polštářem do hlavy.Skoro jako kdybych se snažil si z hlavy všechny vzpomínky vymazat a dělat jako kdyby se nic nestalo..zkrátka žít dál,jenže i kdybych se snažil sebevíc..nešlo by to…
"Nejsi idiot.."
Ozve se z ničeho nic těsně za mnou a já leknutím a reflexivně sebou cuknu a otočím se.
"L-lu?? Co ty tady děláš??"
Vykoktám ze sebe,když zjistím,že k mé smůle za mnou přišel Luhanie,který ze mě teď musí mít bez tak šok a averzi…
Jenže Lu zrovna dvakrát nevypadal naštvaně,až mě to začínalo znervózňovat..
"Nejsi idot Hunie,přičemž šel jsem za tebou jelikož jsi vypadal smutně a lekl jsem se že jsem ti něco udělal.."
Nechápavě se na něj podívám a zrychleně zamrkám.
"T-ty mě???To spíš já bych se teď měl jít někam zavřít za to co jsem udělal a …"
Z ničeho nic mi v dalších slovech zabrání Luhanieho ukazováček na mích rtech.
"Neudělal jsi mi nic Sehunie,přičemž já nevěděl,že ty taky…"
Zasměje se mrkne na mě.
"J-jak jakože já taky??"
"Však víš.."
Usměje se a znovu mrkne.
"T-To jako,že ty-ty.."
Trochu se zakoktám..nevím jak to říct,abych pak když tak náhodou nemyslel ironicky něco jiného a on taky…
"Myslím,že víš co myslím…"
Zasměje se spokojeně a přiblíží se ke mně tak blízko,že se čelíčkem opře o to moje.V ten moment se mi srdíčko rozpumpuje na maximum.
"Opravdu by se mi mohl splnit můj dlouho sněný sen??"
Optám se sám sebe v duchu přičemž z ničeho nic ucítím na svých rtech chuť těch jeho..
"Už náš makane ví??"
Zašeptá a znovu udělá jeho oblíbené gesto alá zabijácké mrknutí a usměje se.
"A-ale já myslel,že…."
"Že tě nechci???Hunie..už je to dlouhá doba,jenže já jsem nechtěl udělat první krok z toho důvodu,kdo by mohl tak věřit ukeátku,které bude nadosmrti ukeátkem…"
"A-aigo Luhanie já by jsem ti věřil a věřím ti cokoli co říkáš,jen..jen..mi to příjde jako kdyby se mi to teď jenom stále zdálo.."
Letmo se pousměju a nervózně se poškrábu na krku.
"Tak koukej.."
Na chvíli se odmlčí a dlouze políbí můj ohryzek a opatrně skousne růžovou pokožku na krčku.
"Ještě pořád se ti to jen zdá??"
"Nezdá.."
Zašeptám spokojeně se šťastným úsměvem na rtech.
"Takžee jestli se ti chce..klidně můžeme pokračovat v tom v čem jsme předtím skončili.."
"Moc rád…"

Spokojeně mu to odsouhlasím a bez jakýchkoli dalších otázek,se zvednu,vezmu jej do náruče a s úsměvem na rtech si jej spokojeně odnesu do obývacího pokoje,abychom mohli dokončit spolu to,co jsem tak nečekaně načnul…
 


Komentáře

1 Risako Risako | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 13:42 | Reagovat

Jú to je tak roztomilá poviedka xD pokémonové pyžamko xD EXO je moja oblúbená skupina tak sem budem určite chodiť :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama