
++++
Ettoo tak jakože dobře..možná ty dnešní povídky budou jako naschvál jen o Hunhan,ale ono se to změníí jen aby jsme na váís nebyli tak moc hodné a neházeli jsem dílky každý den =ppp *spokojený smille* my si taky na dílky od kapitolevk musíme počkáát TT_TT =DDD *přikyvuje* přičemž stejně tady co nejdřív přibudou..takže ani nevím...uhm... o čem tady dělám blá blá o_O =DD
++++
Num jakože ještě než to tady všechno zabalím..tak ani nevím jak mě tenhle děj vůbec napadnul o__O jelikož jsem jej začala psát hned po tom co jsem viděla jedno mv,kde hrál lee joon a zpívala nějaká zpěačka...ale teď přesně nevím jak se jmenovala o_O Uhmm..ale líbí se mi..možná až moc =DD i když na prvním místě stejně bude ještě na hoodně dlouho moje a Kungie společná povídka na hunhan která tady taky někdy přibude..anyuuuuuuu miluju ji <333 *raději mlčí*
++++
Tak si tedy užíjte povídku,přičemž Linhee..snad budeš spokojenáááá =DDDD =33 *dál už neříká nic a dělá papaaaaaaa =DDD*
Fandom:Exo
Pairing:Hunhan(Sehun/Luhan)
Věnování:Linheee and všeeem dalším =333
Varování:Uhm..možná nothing o_O =DDD
++++
"U-uhm??"
Zamrumlá skoro jen tak srozumitelně drobný červenovlasý chlapec,který se po několika hodinovém spánku probudí.Ani ne okamžitě zjistí,že už se jaksi nenachází ve svém pokoji a aby toho nebylo málo pohybu se mu nedostávalo..znemožňovala mu to železná pouta,kterými měl připoutané jak ruce tak i nohy k dřevěné židli,na které teď momentálně seděl.Jediná věc,která se mu dokázala vybavit byla jeho procházka po městě,načež následný černý stín a pak nic..jen tma a prázdno….
Momentálně se nacházel v nějaké rozlehlé místnosti zbarvené do bílé barvy.Dle rozprostřeného stolu před ním by se dalo usoudit,že je to jídelna,ale na stole bylo prostřeno pro dvě osoby.Nastávala tedy otázka..kdo je ta druhá osoba??
Po několika minutách se s hlasitým skřípotem otevřou dveře a do místnosti vejde vysoký blonďatý chlapec s temně černýma očima.Jeho tvář by se dala přirovnat ke tváři anděla kříženého s ďáblem.Hrála všemi odstíny vlastností,ale i přes místy příjemný pocit z něj vyzařovalo tajemno až se mladíkovi po celém tělíčku rozeběhla husí kůže.Nevěděl kde to je,nevěděl jak se sem dostal,nevěděl kdo je ten záhadný mladík a ani to jestli mu něco provede.
"Vypadáš zatím ještě dobře Lu…"
Promluví z ničeho nic k němu onen mladík a pomalými kroky se k němu rozejde.
"J-jak znáš moje jméno???"
Vykoktá vyjukaně červenovlásek a srdíčko mu začne při zaregistrování jeho pohybu být o něco rychleji než předtím.Nechápal,co se děje.přičemž hlavu mu momentálně ještě víc zamotala jeho první věta,kterou od něj slyšel.Má se z něj snad něco stát??Nadrogoval jej???Omráčil??Otázek bylo několik,ale odpověď jen jedna…
"Jednoduše…."
Usměje starší a na chvíli se odmlčí,když se zastaví těsně naproti němu.
"Už dlouho tě sleduju Lu..znám každý tvůj kousek denního plánu,vím,že každý čtvrtek a pátek chodíš hrát s rukama fotbal,vím,že neusneš dřív než po 10té hodině a také vím,že už pár měsíců trpíš a bojuješ se smrtelnou nemocí…doktoři ti moc času nedávají,že??"
"C-co???"
To jsou jediná slůvka,na která se červenovlásek zmohl.teď už realita začínala být ještě děsivější než do teď.Všechno to vypadalo jako nějaký nekonečný a strašidelný sen.O jeho nemoci nikdo nevěděl.On a jeho rodiče byli jediný,kdo o tom věděl..jinak nikdo…
"Dávají ti čas nejpozději do pozítří…sám to moc dobře víš Lu..viděl jsem tě jak jsi si sepisoval deník,aby si rodiče poté mohli přečíst všechno,co jsi si myslel,že jim nestihneš říct..tady nemá cenu lhát Lu..a až zjistíš jakou věc jsem pro tebe udělal,tak budeš jen rád…"
"Jedou věc,kterou jsi mi dal byl únos…"
Pípne roztřeseným hláskem červenovlásek a očkama začne těkat po jeho tváři.¨
"Ještě mi poděkuješ Lu..zachránil jsem ti život..nebýt mě už by jsi tu pozítří nebyl..věř mi…nedělám si srandu…načež je příjemný vědět,že už nejsem na světě na všechno sám,ale mám tebe…"
S těmito slovy k němu přejde ještě blíž,sehne se k jeho oušku,do kterého letmo foukne.V ten moment přeskočí mladíčkovi po zádech lechtavý mrazík a dech se mu automaticky zrychlí."Co to sakra dělá??Chce jej snad zn-násilnit??a jak to myslel s tou záchranou života??..nemohl jej zachránit..vždyť ta nemoc se už vyléčit nedá..žádné léky nepomohli..už nemohlo nic pomoci a…"přemýšlel by dál,jenže to by nesměl ucítit příjemnou vůni,která se najednou vyrojila odnikud.Byla to vůně kterou nikdy necítil..ať se snažil jak se snažil nemohl ji rozpoznat dokonce ani k ničemu přirovnat.Byla to sladká vůně,která mu mámila smysli a každou minutou byla silnější a silnější..měl skoro pocit jako kdyby se z ní měl každou chvíli zbláznit a aniž by si to nějak uvědomoval..tak se začne nekontrolovatelně naklánět,rty letmo pootevře a s přivřenými očky začne jakoby hledat místo či zdroj té vůně…
"Zdá se,že už se konečně dáváš do kupy…můžu říct,že to trvalo ještě dýl než jsem si myslel…ale jen tak jednoduchý to nebude…"
Zasměje se s úšklebkem vysoký chlapec,při zpozorování Luhanovo probíhající činosti jak se matně snažil najít zdroj vůně,která patřila něčemu o čem sám neměl ani potuchy..koho by napadlo,že ta vůně by mohla patřit krvi,která proudila v blonďáčkovo žilách…
"Hledej Lu…"
Zašeptá mu ještě jednou do ouška,na které jej letmo líbne a pomalu se odtáhne.Jen co to udělá Lu zavrčí,tak až se sám lekne,jestli to byl opravdu on..
"C-co to bylo??"
Vyjukaně zakoktá,když otevře očka a zaregistruje,že ona vůně z ničeho nic zmizela,ale uvnitř něj nekontrolovatelně přeci jen zůstala její stopa,za kterou se musel v duchu neustále drát jako kočka za myší…
"Uhm..možná se ti to bude zdát neuvěřitelný,ale ty…"
Zasměje se blonďatý chlapec,přičemž vezme malinký nožík a letmo se řízne do palce,na kterém se po chvíli objeví nepatrná kapka krve.V ten moment jako kdyby byl červenovlásek táhnut neviditelnými lany směrem k záhadnému chlapci..nekontroloval se..viděl jen jeden cíl,i když něco uvnitř něj volalo,aby to nedělal..neposlouchal..
"Tak pojď…"
Zavrní chlapec a rty si letmo políbí ranku na palci.
"Hej…"
Zavrčí nekontrolovatelně červenovlásek,jedním pohybem přetrhne pouta jako kdyby měl v sobě dlouho skrytou obrovskou sílu a jedním krokem rychlejším než blesk stojí u chlapce a rty se spokojeně přisaje na jeho palec..
"Vidíš jak to jde..teď už nám nic nezabrání,abychom byli spolu a mě tak můžeš být do konce nesmrtelného života vděčný,že jsem tě zachránil…"
Zašeptá mu do ouška blonďatý chlapec,přičemž mu jednou rukou vjede do vlasů,za které jej mírně zatahá a rty mu začne zasypávat krk..
"Miluju tě Luhanie…už od samého začátku co tě moje červené oči zpozorovali a taky toho ani nikdy litovat nebudu,že jsem ti zachránil život před nudnou a reálnou smrtí…"
Zašeptá tiše,i když sám moc věděl,že jej teď Lu momentálně nevnímá,ale musel mu to říct.Ještě chvíli rty přejíždí jen tak ledabyle po jeho růžové pokožce na krčku,než mu druhou packou začne nepozorovatelně rozepínat knoflíčky u košile.Těšil se na onen moment..na onen moment..kdy bude moct pocítit spojení mezi ním a Luhaniem.Spojení,které už ani ona škodolibá smrt nerozdělí…..


























No teda, to bylo tajemný a trochu strašidelný :D Luhanův stalker Sehun haha, je pěkné že mu zachránil život, ikdyž zvláštním způsobem :D děkuji za povídku bylo to moc pěkný:)