close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I lose my mind (1/?)

22. ledna 2014 v 19:59 | Kang-Soo-Mi o__O |  CAPTERS


++++
Ettooo..*chvíli přemýšlí*...asi nejspíš bude nejlepší když vezmete něco hodně hooodně hoodně tvrdýho a přesnou ránou to na mě hodíte,protože jinak tohle půjde pořád dál a dál a za chvíli tu bude blog plný jen mých načatých povídech,které nejsem schopná dokončit o_O,ale když oni dva si o to zkrátka říkali a ten děj už je tak dlouho promyšlený,že to snad ani nejde na to něco nenapsat o___o *třísk* a to jsme ještě pak načala další o_O neee opravdu neví jak to hodlám všechno plně stíhat,ale tak doobře...budu raději mlčet a neříkat nic =DDDDDDDDD *přikyvuje*
++++
Nevím jestli sem mám k tomu i raději něco písat dle toho,že moje buňky jsou alespoń tak na půl vymazaný a neví o co gou o_O pitomá škola o__O *tříííísk*,asi opravdu potřebuju do nějakých bohnic nebo nevím o_O doufám,že mě tam pak alespoň příjde někdo naštívit o_O =DDDDD
++++
Tak tedy..dobře..pro dnešek už stačí,já se v duchu uklidním,zablokuju si hunhan videa a bude mi faaaaaaajn o_O =DDDDD Tak ettoooooo...byeeeeeeeeeee =DDDD

Fandom:Exo
Pairing:Hunhan(Sehun/Luhan)
Varování:Blá blá blíííí o_O =DDD
Věnování:Všeeem =333 =DDD i když je ta povídka tak trochu nesmysl eehehehehe =33 =DDD



"Luhanie kam pak jdeš??"
Ozve se z vedlejšího pokoje teta,přičemž její další slova zmizí v hlasitém a chraplavém kašli,který mi drásal ušní bubínky den co den…
"Nom.."
Na chvíli se odmlčím a pomalu si pozapínám obnošený kabát..
"Jen se projít ven..nic víc..neboj.."
Ujistím ji,i když jsem sám moc dobře věděl,že strach si bude dělat tak či tak..
"Dobře,ale hlavně mi na sebe dávej pozor ano??"
Zachraptí skoro slyšitelně z vedlejšího pokoje..
"Dobře dobře..neboj..budu na sebe dávat bedlivý pozor.."
Odpovím tak,aby to slyšela co nejlépe,obuju si boty,nasadím palčáky a kulíška a vydám se ven…
++++
Etto..to mi připomíná,že jsem se ani nepředstavil…
Tak tedy..jmenuji se Xiu Luhan,nedávno jsem oslavil čerstvých 18 let a můj život nestojí příliš moc za vyprávění.Už od mého narození na tom má rodina nebyla moc dobře..v 5ti letech jsem přišel o matku a v 10ti mě nevím z jakých důvodů opustil i můj otec a tak se mě nakonec ujmula má teta,i přes nedostatek peněz,který ji bohužel díky její zrádné nemoci pronásledoval.Nebýt tety,tak popravdě ani nevím kde by jsem skončil..možná na ulici..možná v sirotčinci…každopádně vždy ji za její čin budu neskutečně moc vděčný..
Společně s tetou bydlíme v malém bytě 1+1 ve starém činžáku.Bydlení je to sice nic moc,ale tak zvykli jsme si a pro nás dva je to tak akorát.Jídlo většinou obstarávám já,přičemž peníze si vydělávám buď v práci,kterou mám jen jednou za týden a nebo žebráním.Bohužel jak říkám..můj život není procházka růžovou zahradou.Lidé se za vámi otáčí,ukazují na vás a pomlouvají vás v tom stylu jaká jste špína a žebrota a vy??Vy se potom jen utápíte v myšlenkách jestli má vůbec cenu tady ještě být…
Vzhledově jsem na tom také nebyl zrovna dvakrát moc dobře,i když na to měla má teta odlišný názor.Jsem hubenější postavy,vlasy mám na krátko sestříhané s tmavě hnědou barvou a pokud zaprší,vlasy se zkroutí nekontrolovatelně do nezbedných kudrlinek,které mi pak spadají do obličeje..Jak říkám..žádný playboy nejsem..
Pokud se jedná o kamarády…nemám žádné..teda měl jsem..jednoho..Jmenoval se Suho.na základní škole byl první,kdo se mě ujal a chránil před otravnými kluky z vyšších ročníků,dokázal mi naslouchat,držel mě nad vodou..zkrátka byl pro mě vším..jenže pak přišel konec školního posledního roku a naše cesty se rozdělili..Suho odcestoval s rodiči do USA a já tu zůstal s tetou sám.Jsou to už přesně 3 roky,co na něj stále čekám a on se nevrací,ale i přes to všechno stále čekám a věřím v to..že se jednou vrátí…
Asi si kladete otázku,zda někdo jako já už někdy zažil nějakou milostnou pletku.Pokud si myslíte,že ne..jste na správné adrese.Bohužel háček u mě nebyl ten,že se mi většina dívek vyhýbala..jednalo s e spíše o mou orientaci..už od 8smé třídy vím,že se spíše zajímám o kluky než o dívky a tak z toho také plyne spoustu věcí..vím,že mě možná touto cestou žádné štěstí nečeká nic,ale já i přes to všechno doufám a věřím.Přeci jen i na konci duhy může existovat poklad ne???
++++
"Tak tě tedy u nás vítám Sehune a doufám,že se ti tady se mnou bude pracovat dobře a že spolu budeme v pořádku vycházet..tady máš uniformu a až se oblečeš můžeš začít…"
Usměje se na mě můj nový šéf a jedním gestem ke mně natáhne ruku,ve které držel bílou zástěru s modrými proužky.
"Děkuji…myslím si,že se mi tady bude moc dobře pracovat,načež se vás zároveň pokusím nezklamat pane…"
Odpovím co možná nejslušněji a s mírným úklonem od něj zástěru převezmu.
"To doufám…"
Dopoví ještě před odchodem šéf,poté se otočí a zaleze zpátky do své kanceláře,která byla jen o jedny dveře dál…
++++
Jmenuji se Oh Sehun a nedávno jsem oslavil své dvacáté narozeniny.Bydlím sám a o rodiče se nějak v poslední nějak moc ani nezajímám..tedy pokud by jsme to měl říct správně..spíš oni nejevili jakýkoli zájem o mě,ale to vám tady do podrobna vykládat nebudu.Zkrátka žiju na svoje vlastní brdo.Nevím ani co mi v životě chybí.Mám prostorný byt,peníze,neřeším žádné vážné starosti okrem exekutorů či chudoby a dneškem jsem i získal doufám snad dlouhodobou práci tady v cukrárně "na růžku"..
Pokud by jsem měl zaskočit do oblasti alá "intimní život"…tak vás asi nejspíš moc nepotěším,nebo spíše jsem už měsíc svobodný..rozchod nebyl z mojí strany..byl ze strany mé druhé polovičky a o tom co bylo důvodem rozchodu taktéž raději ani mluvit nebudu..jelikož mi jeho zpátky nevrátí a navíc svobodný život pro mě znamenal také spoustu výhod.Takže slovo láska???To pro mě teď momentálně znamenalo jen zkrátka to "něco" nepodstatného….
++++
Po dlouhém rozhlížení po obchodě se konečně tedy rozhodnu dojít k sobě do kumbálku,který mi sám šéf přidělil,kde se poctivě převleču do pracovního,chvíli na sebe koukám do zrcadla a neubráním se letmému úsměvu.Naštěstí jsem nepatřil mezi onu skupinu lidí,která na sobě neměla skoro nic co by se jim samotným líbilo.Já jsem zkrátka nadmíru spokojený s tím,co mi moji rodiče dali a na svém vzhledu bych nic neměnil…
"Už jsi hotov???"
Zavolá na mě z ničeho nic můj šéf,přičemž já sebou automaticky cuknu,rychle dodělám poslední úpravy na pracovní uniformě a typickým úsměvem vyletím do pracovny…
"Jsem tu…"
Odpovím,i když trochu udýchaně..
"To je jedině dobře..tak tedy…tvůj úkol je do zítra udělat jeden kus punčových zákusků plus dort,který nechám plně na tobě a to jak s výběrem tak i s provedením..alespoň uvidím jak bohatá je tvá fantazie…."
"Dobře…"
Přikývnu a sám se pro sebe v duchu usměju.Tohle bylo pro mě snad víc než snadné…
"A abych nezapomněl..volala mi manželka,abych se hned vrátil domů.."
Na chvíli se odmlčí…
"Kvůli nějakým problémům,takže tě tady nechám samotného..dneska máme zavřeno,takže tě tady ani nikdo nebude rušit..přičemž až skončíš,tak to tu všechno řádně ukliď a poté za sebou zamkni dobře??"
"Dobře…"
Odsouhlasím a poslušně od něj převezmu klíče od cukrárny…
"Dobře tedy,tak držím pěsti a jen ukaž co v tobě je..kdo ví..třeba ti to tu pak bude jednou celé patřit…"
Dodá ještě s úsměvem,poté se oblékne,na hlavu si nasadí bujnou beranici a se zdvyženou rukou se rozloučí a zmizí za prosklenými dveřmi….
"Tak tedy….jdeme na to…"
Vydechnu sám pro sebe sebevědomě,všechno si poslušně na stole připravím a ani ne okamžitě se pustím do práce..kupodivu mi to šlo ještě lépe než jsem čekal,jenže to jsem ale ještě nevěděl jak se ze zcela obyčejného dne může stát něco úplně jinačího…..
++++
Po kratší procházce parkem,jsem si to zamířil přímo na náměstí,kde mi zraku nemohla uniknout dle všeho nejspíše nová cukrárna…
I když jsem tady chodil přibližně každý den několikrát denně,tak jsem ji tu snad ještě nikdy neviděl.I omítka a zkrátka to všechno vypadalo nově.Nakonec tedy neodolám a pomalými krůčky dojdu až k prosklené výloze,za kterou jdou vidět jak několika patrové dorty,všelijaká ovocné zákusky,medovníky,věnečky,marcipány tak i kupodivu celkový vzhled prodejny.Vypadalo to více něž moderně zařízené a mezitím vším stál stůl,na kterém byly rozloženy všelijaké ingredience a za oným stolem stal kluk.na první pohled jsem od něj nemohl odtrhnout oči…ten pohled se kterým pracně sestavoval a připravoval budoucí dort,ty gesta,úsměv..zkrátka vypadal dle všeho skoro tak jako kdyby jej snad někdo vystřihnul z filmu…
"O takovém si opravdu můžu nechat jenom zdát…"
Zamumlám sám pro sebe v duchu a smutně našpulím dolní ret.věděl jsem moc dobře,že někdo takový jako on o mě nikdy ani tou nohou či pohledem nezavadí..natož ještě aby si o mě nemyslel věci v nezáporném slova smyslu a to bez jakýchkoli narážek…
"Hej otrhánku…"
Ozve se z ničeho nic zamnou a než se stihnu otočit,tak schytám silnou ránu v podobě sněhové koule do obličeje.Bylo mi hned jasný,kdo v tom má prsty,ale podobných ran jsem schytal už několik,takže jsem už taky něco uměl vydržet,i když to šlo opravdu těžko….
"C-co??"
Pípnu a než se stihnu vzpamatovat lítá na mě jedna koule za druhou…za tu chvíli jsme toho stihl schytat hodně a když jim munice značně došla,jeden z nich ke mně přiběhne a vší silou mě z oku nakopne..
"Kde jsou ty peníze co nám dlužíš??"
Začne jeden…
"Já žádný peníze nemám..opakuju vám to každý den a navíc jsem si od vás taky nikdy nic nepůjčoval…."
"Lháři…."
Zavrčí jeden z nich a já můžu cítit další ostrou ránu..tentokrát ale na levém boku...
"Proč tohle všechno nemůže jednou skončit…."
Zašeptám zoufale sám pro sebe v duchu a matně čekám na onen okamžik,kdy je to konečně omrzí a nechají mě bezvládně ležet na studeném chodníku…

++++
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama