++++
Anyuf eehe jak tak koukám tak to tady až nějak moc nabývá na množství povídek o__O *přikyvuje a v duchu opět slintá nad hunhan gifkou =DDD*Ano bohužel jsem blázen do Hunhan couple,ale to neznamená,že tady budou povídky jen na ně dva =DDD Ale když oni dva..spolu..anyuuuuuuuuu *death*
++++
Napsaná byla kupodivu hned dneska a dle toho to taky tak vypadá o__O Počet slov se pohybuje okolo 900 takže to je spíš taková ta kratší povídka o_O možná o_O =DDDD
++++
Nu což doufám,že se bude jednorázovka líbit a že mě za opět couple hunhan nestrčíte pod auto o__O X__X
Nyuf soou zatíím byee =33
Sehun pov:
"Ahoj Luhanie..máš se??"
Zašeptám sotva slyšitelně a nechám volně spadnout několik slz mramorový náhrobek přede mnou.Nevím jestli byl zrovna dnešek dobrý na takovou návštěvu,jenže představa jej tady nechat a ani se nerozloučit mi připadala zbabělá.Na to jsem jej až moc miloval a bohužel i stále miluju,abych mu to byl schopný udělat..
"Určitě se ti tam nahoře daří viď??Na několik procent lépe než mě tady dole.."
Zašeptám a na sucho polknu při představě posledních několik týdnů.nejdřív úmrtí milované polovičky,dále ve škole jsem také moc zrovna neexceloval z toho také vzniklo mé následné vyloučení ze školy,v dormu sice vše bylo oukey a v pořádku,jenže když přišla řeč na to,kdo uklidí Luhanovu část pokoje a jeho věci,tak okamžitě bylo zle a já div neroztrhal všechno,co mi přišlo pod ruku,jenže to nejhorší stále trvalo a já mu to tady teď zkrátka musel říct..
"Víš Luhanie.."
Na chvíli se odmlčím a znovu matně na sucho polknu.Připadalo mi jako kdybych měl v krku bramboru,která nešla je tak spolknout..
"Já..já ti musím něco říct…"
Znovu nastane pár minut ticha a já si letmo pohladím svůj prázdný prsteníček..
"Ztratil jsem náš zásnubní prstýnek.."
V tu chvíli se mi z ničeho nic do očí nahrnuly slzy a s tichou ránou dopadaly na mramorový náhrobek,kde se zlatým nápisem lesklo Luhanovo jméno…
"Nebylo to úmyslný Luhanie..opravdu ne..však víš,že by jsem to nikdy nedopustil,natož,že bych jej dokázal ztratit úmyslně…opravdu jsem zoufalý Luhanie..hledám jej každý den,ale za žádnou cenu jej nemůžu najít..zabijí mě to.."
Slzy mě pálili v očích jako nějaké koření,přičemž nekontrolovatelně dál volně utíkaly ven.Chtěl jsem,nebo spíše chtěl bych říct ještě něco,ale jediná slova,která dokážu ještě zašeptat jsou..
"Odpusť mi.."
A hned na to se mi samovolně zavřou oči a já volně dopadnu na mramorový náhrobek…
Suho pov:
"Sehunie???"
Zavolám,přičemž marně doufám,že mě uslyší a ozve se mi,jenže ono nic.Pomalu jsem se začínal bát jestli jej vůbec ještě někde najdu.Poslední šance byl Luhanie.Jestli nebude tam..tak už jej nenajdu a nemám jinačí představu kde by mohl být..
"No tak Sehunie jestli tu někde jsi ozvy se mi prosím.."
Zavolám,i když jsem moc dobře věděl,že na hřbitovech by se správně ani volat či křičet nemělo…
Po pár minutovém hledá jsem jej konečně našel.Byl přesně na onom místě,které pro mě zůstávalo jako poslední naděje,kde by mohl být…
"Ahoj Lulu.."
Pozdravím tiše s úlevou v hlase,letmo se ukloním tak jak je to vůči starším zvykem a opatrně pohladím Hunieho potváři,kterou měl studenou jako led a mokrou od ještě stále padajících slz,které máčeli jeho obličej.
"Hunie Hunie…je načase jít dál..i když to asi moc dobře nejde a nepůjde.."
Zašeptám,přičemž mi zrak sklouzne k Huniemu prsteníčku,který matně pevně svýral druhou volnou packou.Bylo mi hned jasné o co se jedná a proč takhle vypadá.jednalo se o zásnubní prstýnek,který znamenal spojení mezi ním a Luhaniem,jenže po té ošklivé autonehodě,kterou Lu zažil se prstýnek jako zázrakem ztratil..Od té doby se Sehunie choval úplně jinak než kdy jindy.Nechtěl jíst,celé noci většinou probděl,nechtěl s nikým moc mluvit,tancovat se mu nechtělo.Zkrátka jako kdyby jej někdo přejel parním válcem…
"Luhanie neboj..však víš,že by Hunie nikdy prstýnek úmyslně neztratil.Jen kdybys mohl třeba nějak pomoct…šiklo by se to.."
Zašeptám tiše do ticha a opatrně se mezitím sehnu k onomu bezmocnému tělíčku a pomalu jej vezmu k sobě do náruče..
"Promiň Hunie,ale už opravdu musíme jít..uvidíš se s Lulím třeba zase zítra,ale doma jsou taky lidi,který tě mají rádi a dělají si o tebe starost…"
Zašeptám s klidným hlasem.Nečekal jsem odpověď jelikož šlo na jeho tváři až moc dobře vidět,že tvrdě spí…
"Tak jdeme Hunie..přičemž měj se Lulu"
Na pár minut se ještě před odchodem odmlčím a zamyslím.."
"A neboj dám ti na něj pozor,přičemž kdybys opravdu jen náhodou něco o tom prstýnku věděl..řekni mi to prosím…"
Dodám ještě před odchodem,naposledy věnuju Luhanieho fotce letmý úsměv a s hlubokým nádechem a Huniem v náruči se pomalu rozejdu k odchodu..
Když už jsem byl skoro u východu,tak se z ničeho nic zvednul letmý vánek a kolem mě a Hunieho najednou začalo tancovat listí skoro jako sněhové vločky v zimě.Něco mi říkalo,že mi to něco připomíná,ale nemohl jsem to říct na plnou pusu.Ještě by jsem to zakřiknul a co teprve potom uhm??
Po pár minutách vítr ustane a nastane ticho takové jaké bylo ještě před začátkem.
"Uhm.."
Jen tak zamrumlám a pomalu se vydám společně se Sehuniem domů a pak z ničeho nic jsem si toho všimnul..
"To si snad ze mě děláte srandu.."
Vydechnu s úžasem a s úsměvem od ucha k uchu,když na Sehunieho prsteníčku objevím cosi stříbrného s kamínkem uprostřed.Ano byl to přesně onen prstýnek,který Sehunie ztratil.Přesně ten prstýnek,který patřil jak jemu tak i Luhaniemu..Možná se vám to zdá jako nějaký fantasmagorijní sen či povídka,ale vím co vím a také moc dobře vím co si o tom mám myslet…
"Gomawo Luhanie.."
Zašeptám s úsměvem dozadu směrem k hřbitovu,ještě naposledy Sehunieho políbím na čele a s teplým pocitem u srdíčka se teď už konečně vydám na cestu domů,aby mohl Sehunie zjistit onu pro něj tak úžasnou zprávu….


























No, dobře, když už jsem si povídku přečetla je slušností hodit komentář. Takže. CHCEŠ MĚ ZABÍT? TwT Tohle se nedělá..>< Takhle nechal Luhannieho...A co Sehunnie...požaduji něco víc happy! *Stírá slzičky.*
NÁDHERA *w*